Ze mě není kniha pro všechny. Je pro ty, kteří si k ní najdou cestu a nebo ona zase k nim. Ke mě si cestu našla. Dostal jsem ji jako dárek od mé ženy. Jsem moc rád, že jsem ji mohl číst a že mě pomohla zase trošku „rozkvést“. Cítím, že mám s panem Duškem mnoho společného. Je velmi příjemné, když někdo smýšlí stejně. Také je v knížce mnoho inspirací a mnoho myšlenek, které mě ani nenapadly, které mě obohatily a nasměrovaly dál. Jaroslav Dušek mění pohled mnoha lidí. Líbí se mi, že upozorňuje na věci, které nám otevírají oči.
Ze mě | Cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška | Pavlína Brzáková
Připravil jsem si pro Vás pár výtažků z knihy, se kterými buď naprosto souhlasím a nebo ty, které mě oslovily. V případě, kdy cituji – dávám do uvozovek (nadpisy jsou pro lepší přehlednost a v závorkách pár vlastních poznámek):
1. Myslíme si, že jsme chytřejší než vesmír
(Dokonalost není v dokonalosti, ale v uvědomění, že takový jací jsme, jsme sami sebou a v tom jsme dokonalí. V případě, kdy nám nějaká vada způsobuje např. zdravotní újmu, pak to chápu. Měnit na sobě něco jen z důvodu krásy, to považuji za škodu – ztrácíme tím sami sebe.)
„Podle antropologických zkoumání je člověk na planetě minimálně dva miliony let. Což je docela dlouhá doba na vyladění. Naše civilizace chce tělo předělávat, je to taková posedlost. Malá prsa zvětšit, velká prsa zmenšit, ošklivý nos zkrášlit, velkou bradu useknout, uši odstáté přišít. A graduje to až genetickým předěláváním, protože z nějakých záhadných důvodů máme pocit, že jsme chytřejší než Vesmír. Potom díky svému zúženému vědomí objevujeme každou chvíli nějakou „chybu“, nabýváme dojmu, že ji máme neprodleně odstranit a pak s překvapením zjistíme, že to přineslo také nějaké další účinky, s nimiž jsme nepočítali, a proto jim říkáme vedlejší, …..“
2. Běloch má na starosti oheň, žlutá rasa vzduch, černá vodu a o zemi má pečovat rasa červená
(Měli bychom více myslet jako indiáni a přestat se jako bílá rasa přeceňovat.)
„Za starých šamanských časů vznikl indiánský mýtus, který připomíná, že běloch má na starosti oheň, žlutá rasa vzduch, černá vodu a o zemi má pečovat rasa červená. Proto Asie vyvinula detailní dechová cvičení, bílý člověk štěpí atom, černoch je objevitelem krevní plazmy a indiáni patří k zemi. A domorodí, původní obyvatelé Matky Země tvrdí, že na ní nebude nastolena rovnováha, dokud nebudou znovu uznání za její správce. Dokud nebudou přizvání do OSN jako rovnocenní. Indiáni vždy říkali bělochům: „My vám tuto zemi nemůžeme prodat, protože není naše, my spíš patříme k ní“. Vnímali totiž sami sebe spíš jako součást země, ne jako její majitele.
Běloch přináší pohyb, kolonizuje, vyrábí energii, vytváří chaos, který má svůj transformační význam. Vymyslí motor a nadchne se, jaká je to úžasná věc. Jaký skvělý pomocník! Násob lidskou sílu! Ano, jenže příkon energie bývá větší než výkon. Motor tudíž energii svým způsobem zároveň odebírá a část mění v teplo. Pak uvidíme v motoru spíše jkousi vývěvu, do které pomalu mizí energie Země a je jí spalována. A nerovnováha se objeví vždycky, když nějaká taková věc Zemi zaplaví. … Takže my vlastně zvláštním zůsobem naši planetu vysáváme, bereme jí sílu, která pak proměňuje v teplo, v energii, jež se uvolňuje a působí dál…..
3. Podstatná jména
(Jedná se pouze o citaci, abyste pochopili význam, musíte si přečíst knihu – toto je pouze krátká pasáž. Celé mi to dává smysl a sedí mi to.)
„Vy jste zaměření jenom na podstatná jména. Na něco, co neexistuje. Na věci, pojmy. My indiáni, víme, že jsou to jenom dočasné formy. Je to něco nepodstatného, není to TO, na co bychom zaměřili svoji pozornost, svoji mysl. „Ale vy přece také mluvíte. Užíváte jazyk. A na co tedy zaměřujete pozornost? zeptali se vědci. „Na slovesa,“ řekl. „Protože procesy a průběhy jsou věčné, zatímco pojmy pomíjivé. A vy, bílí lidé, jste tak soustředěni na věci a pojmy, že vám to brání vidět proces. Vy vnímáte jako primární popis skutečnosti viděný přes pojmy. A ten je ztuhlý. „
4. Léky a alkohol vs. zdiskreditovat prospěšné látky
„Taky se rádi věnujeme drogové problematice, protože to vypadá ušlechtile. Když se však zeptáme skutečných odborníků na drogy, dozvíme se s úžasem, že největší negativní dopad mají léky a alkohol. Jenomže nenápadná, plíživá závislost na lécích a alkoholu je společností tolerována. Stejnou společností, která začne otravovat pěstitele kaktusů, aby v sobě náhodou neměly mescalin. …
Myslím si, že obecně nejvíc vadí látky, které by mohly být lidem opravdu prospěšné. Které by je vytáhly z celého farmaceutického kolosu, vyjmuly by je z působení černokněžníků. Najednou bychom se vyléčili sami pomocí přírodních látek, díky svému důvtipu. Protože takové „nebezpečí“ tady skutečně existuje, pořádají se tažení proti těmto látkám. Lobby chce, abychom se cpali ibuprofeny, ibalginy, které má dnes v kabelce každá holka na střední škole.
Když jí při menstruaci není dobře, tak šup šup, a všechno je v nejlepším pořádku. Člověk má pocit, že jde hlavně o to, abychom nezačali být nějak zdraví sami od sebe. Abychom si doma nepěstovali něco, co by nám pomohlo. Když jsem se ptal kluků, kteří pěstují technické konopí, proč je proti němu takové tažení, řekli mi,k že je to obrovský konkurent pro ropu. Z konopí můžeme totiž vyrobit úplně všechno. Olej, mouku, provazy, látky, pohonné hmoty, laky, masti, krémy, stavební materiál, najde využití v odvětví potravinářském, oděvním, energetickém a stavebním. Konopí je přímý konkurent ropy. Proto o něm debatujeme jako o droze, jenže jde hlavně o to, aby se náhodou nerozšířilo. Co kdyby narušilo zavedené hegemonie… „
5. Musíme plundrovat Zemi, aby ekonomika mohla růst, aby majitelé továren mohli mít vyšší obraty (nekonečné zadlužování zemí – má to logiku?)
„Viděl jsem film Home, který ukazuje, jakým způsobem ničíme planetu. Všechno jsme „zobchodovali“ a připadá nám to jako normální. Unikl nám pocit celku. Nechápeme, že když chceme hospodářský růst, roste náš dluh. Myslím hospodářský růst, jak je dnes definovaný. Tím pádem je logické, že nejvíc rostou dluhy. A protože se nedíváme na svět celostně, myslíme si, že je výhodné plundrovat Zemi. Dneska už jsou státy jako Gabon, jejichž představitele říkají: „Ano, budeme těžit vzácné dřeviny z pralesa, ale na jeden hektar pokácíme jen jeden strom za rok. Najdeme způsob, jak udržet celek. Ne že vykácíme všechny krásné stromy na židle, na podlahy a trámy. Nebo že je ztopíme…“
Nemusíme přece krásné stromy zničit, dokud židle, podlahy, trámy slouží. Nemusíme mít přece každý půlrok nové židle. Je to nesmysl a choroba naší mysli. Toužíme po věcech, které nepotřebujeme. Necháme si naoktrojovat nějakou společenskou reklamní masáží, že potřebujeme zbytečnosti, bez kterých bychom se klidně mohli obejít.“
6. Maso každý den! Proč ale?
„Proč je naše planeta spásána dobytkem chovaným na maso? Je to ta spása, na kterou čekáme? Budeme jednoho dne takto spaseni i my? Zvířata jsou zavřená v kójích, kde jim cpou pšenici a sóju z ohromný území planety, která se odlesňují, jen proto, aby se výpěstky krmilo. Dobytek se tísní v malých prostorách, je nemocný, dostává „léky“ proti nákaze. Je churavý, protože setrvává v nepřirozených podmínkách. Tak jako indiáni onemocněli v rezervacích a začali pít alkohol. Byli usouženi a raději zemřeli, než aby přišli o svobodu. Zvířata jsou jednoduše nemocná, protože jsou zavřená. A když pak někdo vypočítává skutečné náklady na jeden biftek, který je tu cílem, vycházejí obludné cifry. Je to dobře spočítáno v knížce Nová výživa od Johna Robbinse.
Výroba masa se dotuje za každou cenu. Ale proč mají lidé jíst maso v takovém množství? Co by se stalo, kdyby si každý člověk řekl: „Já si dám maso jednou týdně.“ A když by to udělal, tak by si třeba řekl, že možná mu to jednou měsíčně stačí. A možná by dokonce přišel na to, že si dá maso jednou za rok. Jako třeba indiáni v Peru, kteří ho jedí jen tehdy, když mají nějaký svátek. Jinak se živí brambory, kukuřicí, maniokem a podobnými dobrotami. Jak jsem řekl – je tu zájem, abychom jedli maso, a tak planetu zatěžujeme nadměrným chovem zvířat.“
7. Pohodlí jako zkáza lidstva
„Je s podivem, že lidstvo se dožilo současnosti. Propracovali jsme se přes všelijaká pradávná úskalí, nejrůznějšími nepříznivými vlivy. Lidská bytost má tuhý kořínek. Teď jsme se dostali do té nejpohodlnější doby, kterou jsme mohli za poslední tisíce let zažít. Když na to přijde, můžeme v klidu trávit v bytě celé dny – máme vodu, elektřinu, nemusíme lovit, nemusíme chodit pro vodu. Zdá se však, že právě tohle pohodlí našemu zdraví nesvědčí. Najednou nám to potvrzují lidé, kteří žijí ve skromných podmínkách, málo si topí a jejich děti jsou zdravější a odolnější. Podmínky, jež jsme si nastavili na pohodlí, abychom mohli v bytě chodit „v trenýrkách“, nám ničí zdraví. Naše těla jsou určena k pohybu, k tanci, poskakování, aktivitě. “
8. Autorské právo
(S tímto velmi souhlasím – vytváření autorských práv a licencí, které už začínají výrazně omezovat kulturní prostředí pro obyčejné lidi, je devastující. Proč například v čekárnách u doktorů slyšíme jen ticho a kašlající pacienty. Nedávno bylo v každé čekárně puštěné rádio/hudba. Důvodem je to, že se platí za všechno a každý chce, aby mu bylo placeno a to nejlépe přes generace – totální nesmysl. Myslím, že autorské právo by mělo zemřít se svým autorem. Proč z něj mají profitovat vnoučata? Proč bychom si nemohli ve skupince vícero lidí pustit hudbu na náměstí?)
„Autorský zákon a autorské právo jsou jedněmi z výrazů našeho kompletního nepochopení Skutečnosti. Nechápeme, co znamená Inspirace nebo co je vdechnutí. Nerozumíme tomu, co se stane, když nám přijde nápad, který si pak přisvojíme, abychom s ním mohli kšeftovat. Zalíbilo se nám všechno zpeněžit, a tak jsme vytvořili autorské právo. Kdysi bývalo běžné, že když někdo přeložil knihu, klidně se pod ni podepsal. Dnes by se řeklo, že ji ukradli tvůrci. Dříve se tím však nikdo nezabýval, protože šlo o dílo. Nezáleželo až tolik na tom, kdo byl autor.
Dneska dokonce i příbuzní žijí z toho, že jejich prastrýc byl známý spisovatel, což už je úplně absurdní. ale žijeme ve světě, kde existuje autorský zákon, kde jsou autorská práva. Množství právníků se přiživuje na tom, že se někdo kvůli svým autorských právům soudí, nakladatelé zase profitují z autorů, a tak se hraje nekonečná hra, která však skončí, když to autory přestane bavit a dají svá díla na internet. Napíšou k nim: „stáhněte si to, kdo chcete. Koho to zajímá, ať to čte. A jestli mi chcete zaplatit, tak mi zaplaťte, pošlete to na tohle konto.“ A už se to děje“ Lidé si filmy, písničky a články stahují, posílají autorům peníze, vše funguje na principu dobrovolnosti. Ne přebujelého obchodu, který je mimochodem rovněž dalším zduřelým rysem naší civilizace.
9. A mnoho dalších zajímavých myšlenek..
.. můžete najít v knize „Ze mě, cesta blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška“, Pavlína Brzáková, Jaroslav Dušek, nakladatelství Emitent.
Mohlo by vás také zajímat
Knížka pro děti od dvou do pěti | Michal Černík | Gabriel Filcík
Jak naučit děti poznávat barvy? | Barvy hrou | Knihy pro děti (2-5) | 2.díl
Barvy hrou | Jak naučit děti poznávat barvy? | Knihy pro děti (1-4) | 1.díl
Další články z kategorie Kniha:
Jak naučit děti poznávat barvy? | Barvy hrou | Knihy pro děti (2-5) | 2.díl
