Dle českého (evropského) zákona není nutné uvádět u všech potravin či nepotravinářského zboží konkrétní zemi původu. Pokud se jedná o výrobce z EU, může si vybrat, zda uvede „Made in EU“ nebo „Made in xxxx“. Je to věc, kterou jakožto spotřebitel absolutně nechápu. Jako spotřebitelé máme často důvěru ke zboží vypěstovanou na základě znalosti země původu (např. Německo, Rakousko, Švýcarsko, Norsko, Belgie, Česlo, Slovensko). Všichni víme, že Kinder čokoláda vyrobená v Německu je výborná – to se ale změnou země původu může změnit.
Země původu nebo vzniku na etiketě | Zásadní info pro spotřebitele
Hitem posledních let je vyrábět levněji – tedy přesunout továrnu z původní země původu do jiné – levnější destinace s levnějším lidským zdrojem. Ve většině případů se tato změna odrazí na kvalitě dané potraviny, její chuti, ale také to může mít určitý dopad na naše zdraví. To ale nikdo spotřebiteli neřekne. Jediné místo, kde bychom se to mohli dozvědět, je etiketa zboží. Ta ale dle našeho aktuálního zákona informaci o zemi původu nemusí uvádět – kromě pár výjimek. Není to špatně?
Díky našim i evropským zákonům musí mít spotřebitel často šestý smysl a musí být velmi pozorný, aby si všiml, že se něco s jeho oblíbenou potravinou nebo nepotravinářským produktem stalo. Může se zásadnějším způsobem změnit chuť potraviny, toho si ale většina spotřebitelů nevšimne, nebo se může dříve dokonalý produkt začít vyrábět z jiného materiálu či suroviny a za jiných podmínek. Nebo se najednou na etiketě potraviny dříve vyráběné v Německu přestanou objevovat německé popisky, které přeskočí do jazyka například polského, maďarského, rumunského, apod. Nebo se na etiketě produktu výrobce přestane „chlubit“ tím, že je to vyrobeno v té či oné zemi původu. Najednou bude uveden pouhý distributor s tím, že výrobce a země původu na obalu nebude k nalezení. Ve srovnání se stavem předchozím se jedná o jasné zamlžování.
Kdo je vítěz a kdo poražený?
Očekává se, že si toho spotřebitel nevšimne, a že se produkty budou nadále prodávat stejně hojně, ovšem s tou výhodou, že výroba byla přesunuta na východ a výrobce tak bude mít vyšší zisk. Je to taková hra. Jediný, kdo z té hry bude poražený, je spotřebitel.
Úsměvný příklad
Největším „vtipem“, který jsem poslední dobou zaznamenal, byl fakt, že jeden výrobce začal vyrábět svůj produkt na východě. Ušetřil tedy minimálně své náklady za lidský zdroj (levnější zaměstnanci). K tomu dokonce začal dělat menší balení produktu a jako bonus nechal stejnou cenu. Zákazníci si toho díky zákonům o původu nevšimnou, protože na etiketě stále zůstane info „Made in EU“. Pokud si výrobce sám od sebe neřekne, že bude poctivý, že o tom chce informovat zákazníka 🙂 Kdo by to dělal? Jen špatný obchodník.
Země původu musí být dle českého Zákona – Vyhláška 113/2005 Sb.
Jen pro zajímavost vkládám odkaz na vyhlášku 113/2005 Sb. o způsobu označování potravin a tabákových výrobků (vyhláška ministerstva zemědělství). Konkrétně se můžete podívat na znění § 4, který poukazuje na povinnosti výrobce potravin. Výrobce nemá spotřebitele uvádět v omyl o zemi původu či jeho vzniku. Což znamená lidsky řečeno, že není nutné uvádět zemi původu – jen nemá uvádět v omyl. Netýká se to výjimek (stanoveny právním předpisem nebo v případě, kdy by země původu byla zavádějící). Dle právního předpisu se to týká čerstvého ovoce, zeleniny, většiny masa (čerstvé, chlazené nebo zmrazené vepřové, skopové, kozí maso nebo maso z drůbeže), výrobků z hovězího masa, nezpracovaného hovězího masa a baleného dováženého drůbežího masa, medu, ryb a panenského olivového oleje.
Made in EU a 3.země
Co se týče nepotravinářských zboží vyrobeného v EU je od 15.4.2014 schváleno Evropským parlamentem, že výrobci musí uvádět zem původu označením „Made in“. Pokud je zboží vyrobeno v EU, může si výrobce zvolit, zda uvede „Made in EU“ nebo konkrétní zemi „Made in xxxx“. Pokud výroba jednotlivých části produktu probíhá ve více zemích, platí jako země původu ta poslední, kde daný produkt vznikl. Povinnost uvádět zemi původu je v případě dováženého zboží ze 3. zemí. Tyto informace jsem dohledal, nic víc bohužel není možné zjistit.
Klasický spotřebitel z Česka nakupuje dle ceny, nikoliv dle kvality
Pokud by ale bylo jasně zákonem definované, že je nutné uvádět zemi původu na každé potravině – neměli by zákazníci takový problém si tuto podstatnou informaci zjistit, a díky tomu by měli možnost volby. Já vím z dlouholeté zkušenosti při nakupování potravin jedno – v Česku je ráj pro méně kvalitní potraviny (samozřejmě to tak bude nejen v Česku, ale i v jiných východních zemích). Často je kvalita nižší, přitom cena stejná či vyšší, než například v Rakousku. Sám mohu posoudit srovnání kvality potravin i nepotravinářského zboží – v Rakousku roky nakupujeme. Pokud si toho zákazníci sami nevšimnou a nepřestanou nakupovat nekvalitní potraviny, nic se nestane.
Extrémy v našem regionu
Mohl by mi někdo namítnout, že srovnávám kvalitu potravin velmi úzce. Ano, dělám to úmyslně. Jsme v regionu, kde máme stejné výrobce a dělíme se o stejné zboží. Bohužel faktem zůstává, že potraviny pro jednu zemi mají rozdílnou kvalitu (složení) a dokonce i cenu pro jinou zemi. Jak může být výrobek, který se prodává v Německu levnější, než ten samý v Česku? Opět by mohl někdo říct, že je nutné pokrýt logistické náklady či jiné. Je to nesmysl – to může znamenat navýšení o pár centů, ale nikoliv v řádech desítek procent. Já to chápu. Je to obchod. Tento obchod by ale neměl být do oka bijící v tolika segmentech u potravin i nepotravinářského zboží. To je to, co mě na tom pohoršuje.
Doporučení | Nepodceňujte etiketu | Nakupujte i v zahraničí
Čtěte etikety nejen svých oblíbených potravin. Díky tomu můžete být překvapeni, co vše se může změnit a jak rychle. Mění se majitelé, složení, země původu. Já si díky tomu všiml, že moje oblíbená čokoláda není vyráběna tam, kde vždy byla. Změna chuti mě přinutila podívat se na etiketu. Obecně lze říci, že je zde neustálá potřeba snižovat kvalitu potraviny. Málokterý výrobce chce kvalitu zvyšovat. Jak jinak docílit vyššího obratu? Kdo neroste, umírá. To je takové motto firem, kterým se drží snad každý ekonomický subjekt. Sice je to do budoucna neudržitelná představa, ale zatím to většině stačí k tomu, aby se o to snažili.
A co se týče rozdílné kvality potravin v našem regionu mohu vřele doporučit nákupy v zahraničí, pokud máte tu možnost. Zjistíte, že většina zboží stojí méně a často jsou kvalitnější (je nutné si to zmapovat a existují výjimky). Děláme to tak již několik let a nemůžeme si to vynachválit. Je to také takový prostředek, jak přimět subjekty, aby se zamysleli nad tím, zda ještě budou směřovat kvalitní potraviny jen tam, kam se jim chce nebo i tam, kde je po nich poptávka.
Další články z kategorie Myšlenky | Úvahy:
Prozápadní a provýchodní propaganda | Co se to s námi stalo?
Podvodníci s centrálním rejstříkem firem
Válka mezi západem a východem | 3. světová válka
Krize na Ukrajině | Kolektivní jednání | Samův blog
Autorská práva | Licence | Omezování kultury | Převod formátů | Konverze | MP3
%20|%20Kde%20vyrobeno?%20|%20Chybí%20na%20etiketě%20něco?){kind=link}